7 - Camino 2006 - Do Compostely

Když projdete nekonečnou periferii města Ponferrada,
rádi si sednete ve vsi Columbrianos
do stínu kostelíka Iglesia de San Esteban,
u kaple Ermita San Blas
nebo až u její družky Ermita San Roque
Jen chvíli pak jdete lesem,
neb kraj Bierzo je samá vinice
Místní víno je opravdu světoznámé,
což jsem si ověřoval v této pohostinné restauraci,
stojící na okraji starobylého města Cacabelos,
které bylo až do 5. století správním centrem římských zlatých dolů
Dnes je centrem vinařství,
což ale nelze rozhodně považovat za jeho úpadek
V podvečer se objevuje na obzoru div divoucí -
Villafranca del Bierzo - horské město s dominantním hradem
Castillo Palacio de los Marqueses,
sídlo hrabat (markýzů) z Villafranky z 16. st.
Město založili mniši z francouzského Cluny v 11. st.
Nejstarší budovy ve městě jsou kostel Santiago
s vedlejší ubytovnou poutníků (z 12. století)
Přes řeku Valcarce se klene most,
po kterém poutníci opouštějí město
Cesta do hor podchází dálnici
a v Las Herreiras se mění v horský výstup
Připadal jsem si tam jako v Beskydech
Občas se to ale narovnalo
a procházel jsem lesy dubů a jedlých kaštanů
a nejvýše ve svahu položenou vesnicí La Faba
A zase stoupám dále na druhý hřeben hor
Ten první byl u kříže Cruz de Ferro, pamatujete?
A mezi nimi leží celé Bierzo, ten krásný vinařský kraj
Sbohem, stará Kastilie, vstupuji do Galicie,
království s hrobem Jakubovým
Toto je prastará svatyně ve vsi O´Cebreiro,
kde o poutníky pečují benediktini už od r.1072
K tomuto průsmyku se sestupuje o 35 m dolů
Pohled z oken ubytovny v Hospital de Condesa
a pak už předjitřní sestup z hor
První kontakt s Galicií je překvapující -
vypadá to tu totiž jako u nás před padesáti lety!
Kopečky, pastviny, kravičky, koníčci...
jen takhle urostlý jedlý kaštan u nás nemáme
Za městečkem Triacastela je vyprahlý kraj
a jen malé lesíky skýtají trochu stínu
Jsou tu jen skrovné stopy civilizace
a převažuje vedro - je přece už konec května
A náhle: oáza pode mnou!
Klášter Monasterio de Samos z 5. - 6. století
je nejstarším klášterem západního světa
Benediktinští mniši zde vychovávali i potomky španělských králů
Uvnitř je chrám s varhanami o 3850 píšťalách,
knihovna s 30000 svazky a albergue pro 500 poutníků
Na cestě do Sarrie jsem si tu dal pivko
Nad poutním schodištěm Escalera de Fonte tam stojí kostel San Salvador
a za stromy se skrývá hradní věž Torre da Fortaleza
s klášterem Monasteiro da Magdalena nejznámější stavba města
A zase ti kaštanoví obři!
Napajedlo pro poutníky a jejich koně
No ano, jsme v galicijské části poutě,
té nejstarší a nejprochozenější
Do cíle je to už méně než 100 km!
a zde samoška pro poutníky, zboží gratis
Těsně před cílem dnešní etapy je velká voda -
přehradní jezero Belesar
A za ním už město Portomarin
a chrám San Juan s monumentálním portálem
Z náměstí Plazza Mayor vede svažitá avenida s paláci Casa del Conde, Palacio Berbetoros aj.
a hlavně s podloubími, stín buď požehnán!
Tento ranní "umělecký" snímek stvořila mlha
Cesta je rovná
a stavby kolem ní subtilní,
ale bohaté poutní historií
V lesích přibývá eukalyptů
Den končí ve městě Palas del Rei, kde jsem "oslavil" narozeniny
Na další cestu vyrážím coby 63-letý kmet
a vstupuji do poslední provincie cesty - La Coruňa
Holubník, kurník nebo vlastně co?
Před Mélide jsou pomníky zesnulých poutníků
Za historii poutě jich byly tisíce
Po mostě přes řeku Furellos se vchází do města,
kde jsou dva významné kostely
Iglesia Parroquial a Iglesia de Santa Maria
a celá řada budov se vztahem k pouti
Pouť už tady připomíná opravdu vše
Posledním místem noclehu je Arzua
je tam jen kostel a kaple, ale fůra ubytoven
Cesta eukalyptovými lesy
i volnou galicijskou krajinou
vás dovede až k tomuto "velitelskému stanovišti"
Jsem u letiště Lavacolla (Santiago de Compostela),
odkud za pár dní poletím DOMU
Cesta pak vede do městečka Lavacolla
se hřbitovním kostelíkem
a typickým galicijským hřbitovem
Já to ale už nevnímám a vzrušení mnou přímo lomcuje
Konečně na posvátné hoře Monte de Gozo!
Zhubl jsem o 15 kg, ale je mi báječně
Od kaple je už vidět periferie Santiaga
Ve svahu hory jsem si ještě stihl rozbít koleno,
jenže v cíli už nebolí poutníka vůbec nic