Camino 2014 - Atlantik

PÁ 30.5. - Pouť skončila, frčíme k moři!
Ve Finisterre (galicijsky Fisterra)
je nádherný podvečer
a přístav nám pózuje před očima,
zde v celé své šíři
Den jsme zakončili vydatnou večeří,
podávala se Paella Marisco (rizoto plné mořských potvor)
SO 31.5. - Ráno v našem apartmánu
začalo snídaní a velkým prádlem
Já jsem raději utekl do úzkých uliček
a od kostelíka Seňora Nostra de Bo Suceso
sešel až dolů k moři
Tohle je pohled od poutního kříže
a tady už od úpatí pevnůstky
Jmenuje se Castillo Don Carlos
a je v ní muzeum rybářství
Pozor, některé figuríny jsou živé!
U kostela Santa Maria das Areas
začíná cesta na Konec světa
Jde se necelou hodinku
po silnici okolo sochy poutníka
vysoko nad modrým Atlantikem
až k majáku, poslednímu na světě
I tato concha je poslední,
o čemž svědčí její kilometráž
Zde cesta definitivně končí
a dále už je jen nekonečná voda
Vracíme se cestou přes kopce
lemovanou obrovskými balvany
Květena zde má horský charakter
Výhledy na oceán jsou úchvatné
a mění se každou minutou
až se vám z toho málem zavaří objektiv
Pak se konečně objevuje Finisterre
sevřené oceánem ze dvou stran
V podvečer se ještě jdeme projít
a pozorujeme rybičky
Večer končíme v taverně Galleria
ve stylu pařížského Montmartre
Vrátil jsem se do ní po osmi letech
V r.2006 jsem ji objevil
a v letech 2008 a 2010 marně hledal
NE 1.6. - Dobré ráno, příteli, je krásný den!
Jdu se blíže seznámit s městečkem
Nejprve objevuji dok
a pak penzion, kde jsme bydleli v r.2008,
je to kousek od radnice
Pak už ale vyrážíme všichni na výlet
k pkláži na druhé straně města
Přidal se k nám čtyřnohý kamarád,
procházel se s námi po pláži
a poskakoval po skaliscích
Někdo z toho byl u vytržení
až do chvíle, kdy jsme začali stoupat
Moře pod námi se vzdalovalo
a útasy pod námi byly stále strmější
Nahoře pofukoval svěží větřík
a výhledy se rozšiřovaly
Rozhodně to stálo za tu námahu!
Svačili jsme u vojenské základny
a pokračovali dále sestupem
Pomalu jsme uzavírali okruh
a blížili se k Finisterre
Tady už bylo na dohled
Nad touto subtilní pláží jsme zašli na kávu
Název baru nás ovšem velice překvapil!
Relaxovali jsme na vyhlídkové rampě
i na přístavním molu
a pomalu se loučili
s letoviskem i jeho obyvateli
Po 2.6. - Po ránu odjíždíme autobusem
a zanedlouho jsme úplně jinde,
ale zase u Atlantiku!
Nad námi se týčí věž a zvonice chrámu
Sanctuario de Seňora Nostra de Barca
Jsme na dalším poutním Konci světa
v malebném letovisku Muxia
Pobřeží se zde nazývá Costa del Morte
Ten název vypadá jako omyl,
ale zřícená střecha chrámu varuje
a stovky ztroskotaných lodí potvrzují
stejně jako pomník ztroskotání tankeru,
které tu způsobilo obrovskou ropnou havarii
Dnes už je ale všechno v nejlepším pořádku
Kříž na skalnaté hoře Monte Corpiňo
a malebná Muxia pod ním
I tu svírá oceán ze dvou stran
Je čas siesty a v poklidu rozkvetlých zahrad,
ztichlého hřbitůvku
i městského nábřeží
Je čas k elegické procházce
po opuštěné pláži
plné ústřic slávek
Tohle je příchozí poutní cesta
a tak jdeme kousek proti ní
I z této strany jsou krásné pohledy
a mají tu i V.I.P. lesní hotýlek
Večer jdeme na mši
a pak k rozloučení s oceánem
Doma pak proběhla malá oslava narozenin
a my jsme šli naposled u moře spát
Je mi 71 let. Nashledanou modrý oceáne!