Bieszczady 2009

Začalo to u pramene Siva Brada,
resp. u kostelíka nad ním
Vede tady totiž poutní cesta
přes rozmáchlé polany
ke Spišské Kapitule, nazývané rovněž "Slovenský Vatikán"
Ja to vskutku imposantní lokalita na mystickém místě
Uvnitř je románský kostel sv.Martina
s pozdější gotickou dostavbou
Tohle je věž Zápolských - dlouhodobých majitelů zdejšího panství
Na hlavní ulici je řada církevních institucí
a dolní branou se odtud vychází do "světského" světa
Městečko Spišské Podhradie se známým hradem v pozadí,
honosným chrámem
a upravenou návsí s mariánským sloupem
A zde Spišský hrad, nejrozlehlejěí na Slovensku
Pohled na Spišské Podhradie je odtud málem letecký
Jedna ze strážních věží s podzimní ozdobou
a spodní vchod do hradu
Tohle jsou ruiny bývalého opevnění
a tady je ta krása z druhé strany
Vede odtud krásná cesta jalovcovými porosty
kolem malebných skal
nad širokým údolím s mnoha vesničkami
a s kulisou hřebene pohoří Branisko v pozadí
Tady začíná skalní město kamenný Ráj
a zde jsme už v jeho (epi)centru
Dole pod námi je nenápadná ves Žehra
a my pod místním stylovým kostelíkem
s originálními freskami z biblické nauky - i UNESCO si toho váží
Tady jsme už ovšem v polských Biesczadech nad říčkou Wetlinka
Vyrážíme z tepla autobusu na první polskou túru
a u pokladny platíme vstupné do Parku Narodowego
Cesta vedla nejprve bukovým lesem
a až po hodině cesty jsme z něj vystoupili
a vyšli v ústrety místním kovbojům
Tady už jsme vprostřed polonin (přesněji Poloniny Wetliňske)
Ta I na podzim hýří barvami
a oplývá mnoha malebnými partiemi
Turisté jsou z toho na větvi,
ostatně hora, na které právě stojí, se jmenuje Smerek
Kochat se je možno kameny,
stromy i křovinami,
ale hlavně horami (vzadu je Osadski Wierch)
Celý hřeben stojí za to
Skoro všechny vrcholky jsou zde skalnaté
Tohle je panorama severních horstev v polském vnitrozemí
a tady je v pozadí hraniční hřeben slovenských Bukovských vrchů
Davy turistů se tu valí jako procesí,
hory jsou jimi doslova nabity a vrtulník je všechny hlídá
Tohle je naše parta při siestě - shora
a zdola
Sám voják Libor v rezavém poli při ústupu
Na chatě Puchatka jsme se osvěžili
a pomalu sestoupili do sedla Wyzna
kde stála tato prodejna kýčů a piva
V podvečer stále svítilo a hřálo slunce,
což někteří okamžitě bujaře oslavovali
Seznamovací večírek byl veselý a přátelský
Další den začínáme v Bukowském sedle
Hned nad rozestavěným srubem už nás vítají skály
Jsme na začátku hlavního masivu Biesczad,
který se táhne podél ukrajinské hranice
Celý kraj se kdysi nazýval Halič,
možná podle vrcholu před námi
Tam dole je Ukrajina
a tady je už on - vrch Halicz
Dnes je větrno - i z fotky se to pozná
Tady je jižní část hřebenu vcelku
a tady je to zase trochu odjinud
Traverzem hory Krzemieň vede polní cesta
se skvostnými výhledy do údolí
s lesíky plnými zvěře
Je to úchvatné panorama ozvučené navíc zvuky jelení říje
Zde poloniny plynule přechází do lesů
A pak už jsme pod nejvyšší horou pohoří
Křesťanský symbol vévodí jejímu vrcholu
Jmenuje se Tarnica, 1347m
I horský vlk Libor byl v úžasu z místního výhledu
A pak už dolů do vsi Ustrziki Gorne, kde bydlíme
Ještě poslední pohled zpět a pozdrav: "Dobro došli, Tarnica!"
Všechno to vymyslel tento chlapík, zvaný Medvěd,
který byl v Biesczadech i na Tarnici (na obr. vpravo) již vícekrát
a tak jsem šel dolů raději s ním, abych nezabloudil
Třetí den jsme vyrazili k poslední Bieszczadské tůře
již tradiční bučinou na úpatí hor
Bylo oblačno a vítr zesílil
Nicméně i Polonina Caryňská byla krásná
Modrý mlžný opar nad poloninou barvy Tizian
Dnes už to v kraťasech nepůjde
Po chvíli už cesta klesá dolů
Mračna pomalu houstnou
a vyhrožují bouřkou
Panenka Maria na úpatí hor však tomu zabránila
Dole v krčmě jsme narazili na Andrzeje, kosmopolitu a všeuměla
Hrál a zpíval nám písně všech národů
a našel mezi námi i svého letitého přítele - Ivana
a nímž se posléze ponořil do složité politicko-ekonomické rozpravy,
jíž udiveně naslouchali i někteří z přítomných zálesáků
V den návratu ráno jsme se stavili nakoupit sýry
a posléze dojeli až k průsmyku Dukla
Prohlédli jsme si místní monstrózní památník
a prošli si truchlivé pietní pole
Nic veselého tu k vidění nebylo,
jen zbraně a jména zbytečně padlých...
a půda, pohnojená krví na desítky let dopředu
V bardejovských kúpeloch bylo veseleji
Naše kroky zněly liduprázdnou kolonádou
Areál hlavní lázeňské budovy Astoria
mi trochu připomínal Casino z Monte Carla
Ještě jsme sešli od moderních pavilonů ke kostelíku
A pak už si jen řekli: "Tak zase někdy příště! Dá-li Pámbu..."
Byli jste skvělí, Ostravaci! A bylo nám s vámi fajn.