2 - Camino 2006 - Do Pamplony

Ve městě Jaca se slaví svátek
a všude kolem bouchají petardy
Epicentrum oslav svátku "První květnový pátek" je tady -
pevnost Castello de San Pedro
I v ulicích města je živo
a před radnicí mi studenti nabízejí pivo
Toto je kostel Santiago,
kde jsem stihl závěr mše a dostal požehnání na cestu
Toto je věž Torre de Reloy
a zde slavný "Maurobijce" král Ramiro I.
Druhý den už vyrážím na cestu sám (Zdeněk odjel domů)
Údolí Aragonu je zde rozlehlé
a poutníků tudy už prošly tisíce
Most před městem Puente la Reina de Jaca
a tady řeka, která dala jméno celému království
Právem, vždyť svádí vody z půlky Pyrenejí!
Od řeky se stoupá traverzem
až do této vsi na konci světa
V Arrés se zastavil čas
Domy, lidé, cesty i příroda se tu po celá staletí nezměnili
Nad vsí je vyhlídkový kopec,
z kterého je vidět málem celá Aragonie
Zde si to můžete snadno ověřit
Albergue je tu subtilní a skrovně vybavené,
což ale komunitu poutníků sbližuje
Panuje tu pohoda a sounáležitost
Místní kaple pochází z prvního tisíciletí
a vznikla, považte, jako maurská svatyně!
Jenže křesťané odtud Maury brzy vypudili
a přestavěli kapli k obrazu svému
Další ráno je mrazivé a mlhavé
Cesta vede kolem salaší
a je lemována květy jara
Aragonská města byla stavěna na vršcích
a zachovávají si svůj staletý charakter (tohle je Artieda)
Většina kamenných domů je ale prázdná,
kraj je chudý a lidé odcházejí jinam
Geologie je tady nesmírně zajímavá
To nejsou haldy, ale tvrdé vápencové slepence
Louky jsou zde stejně šťavnaté jako v Pyrenejích
Dole v údolí se leskne vodní hladina
přehradní nádrže Emalse de Yesa na řece Aragon
Rüesta, město v ruinách, prosí o záchranu,
ale ubytování pro poutníky tady mají
Ráno u historické poutní kašny
pokračuje slunným dopolednem
na cestě k městečku Undués de Lerda
se strmými uličkami
a návsí s kostelem na vrcholu
Poutník zde poobědvá z vlastních zásob
a jde dále po cestě, která se stala jeho údělem
Příjemným, však posuďte sami
Tady už jsem vysoko nad řekou
na hranici dvou království
Z Aragonie se tady přechází do Navarry
Zavlažování vinic tu funguje výborně,
však jsou také místní vína věhlasná
Zatím však jasně vítězí vlčí mák
Zkalený Aragon zde protéká bájným městem Sangüesa
Za mostem stojí kostel Santa Maria la Real
a dále dojdete ke karmelitánskému klášteru,
který dnes slouží jako škola
Nedaleko odtud je hlavní brána města,
jehož civilní část pochází z koloniálních časů,
zatímco církevní stavby jsou o celá staletí starší
Kostel San Salvator má skoro stejnou věž
jako jeho kolega Santiago
se sochou patrona (a jednoho z hlavních symbolů poutě)
Periferie města je průmyslová,
ale netrvá to, bohudík, dlouho
a poutník už zase míří do přírody
Řeka Aragon už uhnula k západu
a cesta míří do zelených navarrských hor
Přes průsmyk Alto de Aibar
ke kostelíku ve vsi Abinzano
a tomuto příjemnému posezení
Kostelík ve vsi Saliňas de Ibargoiti
je ale už blízko dnešnímu cíli
Město Monréal pod charakteristickým vrchem
Pohled z klášterní ubytovny
a zde středověký kamenný můstek
Dnes odbočuji z tradiční poutní trasy
a mířím podél tohoto neskutečně dlouhého díla
(viadukt, aquadukt nebo něco jiného?)
směrem k městu Pamplona
a s tímto ovčákem a jeho stádem až do samého cíle